Odpuštění-D.Steel

Domů jeli taxíkem a s každou uplynulou vteřinu se Gabriellina bolest zhoršovala. Zbělela jako sníh a ruce se jí třásly, když si je zkřížila na hrudi v naději, že si toho matka nevšimne.  Jakmile přijeli, okamžitě ji poslala do svého pokoje, nesnášela, když dcera pobíhala po domě. Byla raději , když ji viděla uzavřenou v malém prostoru jak sedí na židli a neotravuje. Stějně od zlomených žeber trpěla takovými bolestmi, že se mohla sotva hýbat. Ale když seděla u sebe v pokoji, pořád myslela na panenku, kterou jí matka v noci rozbila. Byla to její jediná kamarádka. Teď už nemá nikoho.

I když otec vědě, o tom, že matka Gabriele týrá, nic neudělal. 

Když bylo Gabrielle 10 matka ji odložila do kláštera, tam našla mír a vlídné zacházená. Strávila tam šťastné roky i lásku jedné staré jeptišky.